VÁNOCE - SMĚS VĚCÍ -

 

vánoční stromeček

13.9.2014 (10:49)# X

Dej Bůh štěstí tomu domu

Dej Bůh štěstí tomu domu,

my zpíváme víme komu:

Malému děťátku, Kristu Jezulátku,

dnes v Betlémě narozenému.

On rozdává štědrovníčky,

jabka, hrušky i troníčky,

za naše zpívání, za koledování,

dej vám Pán Bůh své požehnání.

nebo:

Vítej, vítej, božské dítě,

nebe, země velebí Tě,

světa šírou dálí

zní Ti píseň chvály,

Synu Boží, nebeský Králi.

K jesličkám Tvým poklekáme,

Tebe, Boha vyznáváme.

Jezu Kriste milý,

uděl z nebe síly,

abychom Ti vždy věrni byli.

Sešli nám své požehnání,

milost Tvá ať všechny chrání,

v hodině pak smrti

rač nás k sobě vzíti,

tam, kde věčně láska Tvá svítí.

13.9.2014 (10:45X

Kde se zrodila nesmrtelná píse

Nebyl to ani zázrak, ani dílo na zakázku bohatému pánovi. Píseň nesložili žádní slavní autoři, nýbrž dva zcela neznámí skromní a pokorní muži, kteří tak učinili spíše z nouze.

Tichá noc se díky náhodě zrodila téměř před 200 lety ve vesničce Oberndorf pod Alpami, obklopené mírně zvlněnou krajinou s loukami a lány obilí, nad řekou Salzach nedaleko Salcburku. Bylo po napoleonských válkách, psal se 24. prosinec 1818, Štědrý den, kdy mladého, šestadvacetiletého pomocného faráře při psaní kázání na slavnostní mši vyrušil jeho příležitostný varhaník a učitel v nedaleké škole z Arnsdorfu.

"Důstojný pane, půlnoční mše bude bohužel bez hudby," oznámil sklesle Franz Xaver Gruber. "Jak to? Co se, proboha, stalo?" zeptal se vyplašeně farář Josef Mohr.

"Varhany vypověděly službu. Měchy jsou děravé. Možná je prokousaly myši. Do večera je určitě neopravíme," dodal zkroušeně Franz. Dobře věděl, že chyběly peníze jak na opravu kostela svatého Mikuláše, tak na kontrolu varhan. A že opravář dorazí nejdříve za několik týdnů.

Půlnoční však nesměla zůstat bez hudby. Nezbývalo tedy nic jiného než najít řešení. Mohr si vzpomněl, že má v šuplíku vánoční báseň, kterou napsal před dvěma lety. Oslavu noci, v níž se narodil spasitel. "Franzi, co kdybyste k ní složil hudbu? Postačí pěkná jednoduchá melodie pro půlnoční mši, kterou snadno zahrajeme na kytaru."

Gruber nelenil, velice rychle ji složil a ještě snad ani nezaschl inkoust a už pospíchal mrazivým podvečerem s hotovou písní na faru. Tichá noc byla na světě. Pro dva sólové hlasy, sbor a kytaru. Vybrali tři chlapce a tři dívky a začali zkoušet.

O půlnoční mši 24. 12. 1818 měla premiéru v kostelíku sv. Mikuláše v Oberndorfu. Farář Mohr zpíval tenor a doprovázel na kytaru, učitel Gruber zpíval bas, dětský smíšený sbor se zhostil refrénu. Tichá noc vyjadřovala klid i nádheru štědrovečerní noci: "Stille Nacht, heilige Nacht, alles schläft, einsam wacht..." Působivá a zároveň jednoduchá melodie se vryla všem do paměti. Naštěstí, protože notový part se nedochoval.

O tom, jak se píseň dál šířila světem, existuje několik verzí. Podle jedné zavítal do kostela v Oberndorfu varhanář Karl Mauracher z Fügenu, aby opravil porouchané varhany. Gruber mu pak zahrál svou koledu a varhanáře tak nadchla, že si Tichou noc odvezl domů a při svých cestách za prací ji hrál, kde se dalo.

Tak se s ní seznámil rukavičkář Strasser z Zillertalu, který ji zahrál na vánočních trzích v Lipsku v roce 1832. Tóny vánoční písně si do svého repertoáru zařadila také rodina Rainerových rovněž z Zillertalu, která byla hostem u bohatých šlechtických rodin. Tichou noc zazpívali nejen císaři Františku I. ve Vídni, ale také ruskému carovi Alexandru I. v Sankt Petěrburgu.

Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu, kde se Tichá noc poprvé zpívala, se bohužel nedochoval. S dalšími domy ho smetla velká voda rozvodněného Salzachu. Na stejném místě byla postavena nová kaple, která je o Vánocích magnetem jak místních obyvatel, tak i turistů. Nese název podle prvních slov Mohrovy básně: Stille Nacht Kapelle. Kaple Tiché noci.

Málokterá píseň se zpívá v tolika různých jazycích po celém světě jako Tichá noc. Rakouského obchodníka Otto Praxmarera to fascinovalo natolik, že před 35 lety začal sbírat všechny její záznamy. Dosud se mu podařilo shromáždit kolekci celkem 650 verzí ve 110 jazycích.

Farář Josef Mohr se narodil jako nemanželské dítě chudé pletařky a císařského oficíra a vyrůstal ve velké bídě a odříkání. Teprve když se ho ujal vikář, otevřela se mu cesta ke vzdělání a již jako osmiletý vynikal mezi spolužáky. Do vínku mu byla dána velká láska k hudbě. V učiteli Gruberovi našel spřízněnou duši. Po přeložení z Oberndorfu sloužil na několika farnostech. Když jako vikář jednou na podzim šel poskytnout umírajícímu poslední pomazání, nastydl a dostal zápal plic, kterému 4. prosince 1848 ve věku šestapadesáti let podlehl. Jeho hrob ve Wagrainu zdobí prostý kříž.

Franzi Gruberovi se odmala vedlo lépe než Mohrovi, jeho otec chtěl, aby se vyučil řemeslu. Mladý Franz měl však raději housle a varhany a stal se učitelem. Po Tiché noci prý složil ještě několik písní, ale jejich úspěch se s vánoční ukolébavkou nemohl ani zdaleka srovnávat. Tento učitel a varhaník se dožil požehnaného věku - šestasedmdesáti let.

13.9.2014 (10:37)  X

ADVENTNÍ VĚNEC jedním z řady symbolů blížících se Vánoc. Je velmi oblíbeným. První dřevěné adventní věnce se začaly po Evropě rozšiřovat z Německa. Po první světové válce se adventní věnce začaly zhotovovat ze zelených větviček jehličnanů. Živé věnce byly symbolem věčného života. Kruhový tvar věnce vyjadřoval jednotu společenství lidí s Bohem.

Adventní věnec jeProtože adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi, ustálil se počet svící na adventním věnci na čtyřech z nichž každá symbolizuje jeden adventní týden. Svíce se postupně zapalovaly. První adventní neděli se zapálila první svíčka, nechala se chvíli hořet a zhasla. Druhou neděli se zapálila opět a spolu s ní další, až nakonec o čtvrté adventní neděli hořely všechny.

13.9.2014 (10:34) X

ŠTĚDROVEČERNÍ ZVYKY

Rozkrajování jablíček

- objevila-li se hvězdička, znamenalo to štěstí, byl-li tam ale kříž, znamenalo to smrt nebo vážné onemocnění. Podobně se věštilo z vlašských ořechů - černý vnitřek znamenal neštěstí a smutek, zdraví ořech pak radost a štěstí.

Skořápky ořechů

- do vnitřku se umístila svíčka a puštěná po vodě naznačovala svým chováním něco málo z budoucnosti.

Házení pantoflem

- svobodné a nezadané dívky se postavily zády ke dveřím a do pravé ruky vzaly pantofel, který hodily za sebe. Mířil-li střevíc špičkou ke dveřím, očekávala se svatba a odchod z domu.

Odlévání roztaveného olova

- do připravené nádoby s vodou, vychladlý odlitek se pak podrobně zkoumal a zjišťoval, čemu se nejvíc podobá.

13.9.2014 (10:32) X

JMELÍ

Podle jedné křesťanské legendy rostlo kdysi jmelí jako strom. Z jeho větví prý Josef vyřezal o Vánocích kolébku pro Ježíška. Legenda dále praví, že po třiatřiceti letech tento strom porazili Římané a z jeho kmene vyrobili kříž, na kterém Ježíše ukřižovali. Jmelí pak seschlo do malých keříků a stejně jako jsou křesťané živi z Kristova těla, tak i jmelí žije ze živin jiných stromů.

Větvička jmelí většinou nechybí o Vánocích v žádné domácnosti a čím více má na větvičce bílých bobulek, tím větší štěstí čeká domácnost, kde je v novém roce umístěna. Má prý moc zahrnout dobrem všechny, kdo pod ní projdou. Podle lidové pověry prý jmelí nosí štěstí tomu, kdo je jím obdarován, a nikoliv tomu, kdo si jej koupí sám.

Víte že?

Novoroční políbení pod větvičkou jmelí zaručí milencům věrnou lásku na celý rok.

Pokud dáte větvičky jmelí do vázy s vodou, vydrží vám dlouho krásně zelené. Nad stůl či na dveře je zavěste až o svátcích.

Zlaté jmelí je impregnováno lakem, do vody ho dávat nemusíte.

Jmelí je jedovaté!

13.9.2014 (10:29) # X

Jak ozdobit vánoční stromeček?

1. Nejprve stromek pořádně upevněte do stojanu. Podle potřeby kmen zmenšete. Obecně je ale lepší nekupovat stromek s příliš širokým kmenem, pokud máte úzký stojan a naopak.

2. Pokud používáte na osvětlení řetěz, tak jej nejprve zkontrolujte a až poté jej umístěte na strom. To stejné se týká svíček, u kterých buďte velmi opatrní, ať se nedotýkají větviček.

3. Následně můžete na stromek připevnit pomocí háčků čokoládové figurky, dáváte-li je tam.

4. Dále na něj můžete dát ozdoby, které jsou pevné a nerozbitné.

5. Poté můžete na něj umístit křehké ozdoby, ty největší dejte dolů a menší se hodí umístit nahoru.

6. Nato můžete na stromeček dát řetězy a třásně, pokud je i těmito ozdůbkami zdobíte. Nezapomeňte na to, že by zdobení mělo být rovnoměrné.

7. Nakonec na strom opatrně umístěte špičku nebo hvězdu. Buďte ale opatrní, ať celý strom nesvrhnete nebo nezničíte křehké ozdoby.

Samozřejmě, že každý zdobí stromeček jiným způsobem, proto ozdoby, které na něj nedáváte, vynechte. Pořadí by ale mělo být přibližně stejné - nejprve se dávají takové ozdoby, které se musí upevnit, následně přidáte pevné nebo nerozbitné, nakonec se dávají křehké ozdoby a další jemné zdobení.

13.9.2014 (10:27) X

Nejlepší vánoční koledy

Vánoční koledy patří již tradičně k Vánocům a těžko bychom si bez nich představili tyto svátky. Koledy jsou krásně zpěvavé, mají jednoduché texty, které si každý zapamatuje a hlavně jsou tradiční. Určitě je znáte již z dob dětství a pokud je neumíte, tak je právě ten nejvyšší čas se je naučit. A pokud máte děti, tak i ony by je měly zvládnout.

Oblíbené zpívání koled je tradiční vánoční zvyk, které mnohé rodiny pravidelně dodržují. Koledy se taktéž zpívají ve školách, školách a na vánočních koncertech a to buď v kostelech, koncertních síních, školách nebo na pódiu v rámci vánočních trhů. Bývá zvykem, že někteří umělci vydávají CD přímo s koledami nebo pořádají vánoční koncerty. Koledy se zpívají pouze během svátků a adventu.

Koledy mají náboženský obsah, neboť se pojí s křesťanskými svátky. Jejich historie se datuje už do 13. století. Říká se, že autorem první koledy je František z Assisi, což byl františkánský mnich. Brzy nato se vymýšlely koledy v Jednotě bratrské oslavující narození Páně.

Které koledy jsou oblíbené?

České vánoční koledy jsou unikátní tím, že jich je velmi mnoho, každá koleda je originální a má charakteristickou dobře zapamatovatelnou melodii. Navíc je zvládne zazpívat každý díky tomu, že jsou velmi snadné. Pokud si již nepamatujete slova nebo si je chcete oživit, přečtěte si i texty. Připomeňme si ty nejčastější.

Dej Bůh štěstí

Chtíc, aby spal

Já bych rád k Betlému

Jak jsi krásné neviňátko

My tři králové

Narodil se Kristus Pán

Nesem vám noviny

Pásli ovce valaši

Půjdem spolu do betléma

Purpura

Rolničky

Slyšte, slyšte, pastuškové

Štědrý večer nastal

Tichá noc

Vánoce, Vánoce přicházejí

Veselé vánoční hody

13.9.2014 (10:25) X

Vánoční polévka z kapra

K přípravě receptu vánoční polévky potřebujeme: kapří hlavu, kapří ořez, jikry nebo mlíčí a další jedlé vnitřnosti, cibule, 150 g másla, 300 g kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer), pepř, zázvor, sůl, 50 g másla a 50 g hladké mouky na jíšku a petržel.

Nastrouhanou kořenovou zeleninu a nadrobno nakrájenou cibuli osmažíme na másle. Poté, co zelenina zhnědne, zalijeme vodou a přidáme hlavu kapra a kapří ořez. Vše vaříme v mírném varu asi 20 minut. Potom polévku přecedíme přes síto a osolíme, ochutíme pepřem a zázvorem. Zahustíme světlou máslovou jíškou, vložíme jikry či mlíčí a vnitřnosti a povaříme dalších 10 minut. Po odstavení přidáme obrané maso z hlavy kapra a odřezků, petrželovou nať. Rybí polévku podáváme s na másle osmaženými kostičkami housky.

13.9.2014 (10:2

kapr

hladká mouka

vajíčko

strouhanka

mletý kmín, mletá sladká paprika (není nutné)

sůl, pepř

olej, máslo nebo sádlo

Postup:

Kapra naporcujeme, omyjeme a osušíme. Mezitím si připravíme trojobal.

Kapra osolíme a opepříme. Řízky prvně obalíme v mouce smíchané se špetkou mleté papriky a kmínu, pak v osoleném a opepřeném vajíčku a nakonec ve strouhance.

Celý postup můžeme opakovat ještě jednou, aby byl kapr křupavější.

Kapra smažíme dozlatova na rozpáleném oleji a pak jej lehce utřeme do ubrousku.

Tento recept na smaženého kapra je velmi jednoduchý.

Kapr s česnekem a zázvorem

Ingredience:

kapr

hladká mouka

vajíčko

strouhanka s mletou paprikou

3 KL mletého kmínu, 1 KL mletého zázvoru

4 stroužky česneku

sůl

olej, máslo nebo sádlo na smažení

Postup:

Připravíme marinádu z mletého kmínu a zázvoru, soli a prolisovaného česneku. Ke směsi podle potřeby přidáme olej.

Omytého kapra naporcujeme a osušíme. Kapra potřeme marinádou z obou stran a necháme marinovat pár hodin v chladnu.

Poté pokračujeme klasikou a obalíme jednotlivé porce v trojobalu - mouka, vejce se solí a strouhanka s mletou sladkou paprikou.

Osmažíme dozlatova v pořádně rozpáleném oleji z obou stran.

Rybu ale nemusíme obalovat trojobalu, stačí ji obalit pouze v mouce se Solamylem a mletou paprikou, poté osmažíme. Jedná se o podobný postup jako u kapřích hranolků.

Kapr pečený v troubě

Ingredience:

porce kapra

sůl

mletý kmín

česnek

máslo

Postup:

Kapra omyjeme, naporcujeme a osušíme.

Každou porci z obou stran potřeme prolisovaným česnekem, osolíme a posypeme kmínem.

Pekáč nebo plech vymažeme máslem a na něj umístíme porce ryby.

Vložíme do trouby vyhřáté na 180°C a pečeme do 20 minut.

Tato varianta je na rozdíl od těch nahoře dietní a zdravá.

13.9.2014 (10:21)  # X

Bramborový salát

Ingredience:

1 kg brambor

5 mrkví

2 petržele

1 malý celer

1 - 2 cibule

5 sterilovaných okurek

1 konzerva sterilovaného hrášku

5 vajíček

majonéza

hořčice

sůl, pepř

Postup

Brambory uvaříme ve slupce do měkka. Také uvaříme celer, petržel a mrkev. Vajíčka uvaříme natvrdo, oloupeme a nakrájíme na kostky. Cibuli a okurky také nakrájíme na kostky. Vychladlé oloupané brambory nakrájíme na kostičky.

Ve velké míse smícháme brambory s mrkví, celerem, petrželí, cibulí, okurkami, se zcezeným hráškem a vajíčky. Přidáme k tomu majonézu a několik lžic hořčice. Salát pořádně promícháme, osolíme a opepříme. Bramborový salát dáme vychladit do lednice a můžeme jej podávat.

Recept na bramborový salát je velmi jednoduchý a bude vám velmi chutnat.

13.9.2014 (10:21 X

Vánoční štola

Ingredience:

500 g hladké mouky

150 g cukru

1 kypřící prášek

1 vanilinový cukr

250 g tvarohu

150 g másla

2 vejce

60 g kandovaného ovoce

60 g rozinek namočených v 40 ml rumu

60 g mandlí, oříšků...

kůra z 1/4 citronu

rozpuštěné máslo na potření (cca 150 g)

moučkový cukr

Poznámka: jedná se o menší štolu, pokud chcete větší štolu, zdvojnásobte množství všech surovin.

Postup:

Nejprve promícháme prosátou mouku s cukrem, vanilkovým cukrem a kypřícím práškem. Dále k tomu přidáme tvaroh, změkčené máslo, vejce, rozinky naložené v rumu, nasekané mandle, oříšky, kandované ovoce a nastrouhanou kůru nejlépe z bio citronu.

Dobře vypracujeme těsto, ze kterého vytvoříme polodlouhou silnější placku, kterou na sebe přepůlíme. Těsto můžeme rozdělit na dva kousky, pokud cheme udělat menší štoly.

Dáme ji na plech, který je vyložený papírem, štolu potřeme máslem a pečeme asi 45 - 50 minut při teplotě 180°C. Během pečení štolu 4x potřeme máslem. Máslem nešetříme.

Hotovou vánoční štolu opět potřeme rozpuštěným máslem a pocukrujeme práškovým cukrem.

Tvarohová štola je nejlepší na druhý den

13.9.2014 (10:20) Odpovědět # X

Vánočka

Ingredience:

250 g hladké mouky

250 g hrubé mouky

150 g másla nebo Hery

100 g cukru

vanilinový cukr

špetka soli

půl kostky droždí

250 ml mléka

4 žloutky

hrst rozinek namočených v rumu

nasekané mandle

vejce na potření

citronová kůra z chemicky neošetřeného citronu

Poznámka: jedná se o menší vánočku, pokud chcete větší, zdvojnásobte množství všech surovin.

Postup:

Ze 100 ml mléka, lžičky cukru a droždí si připravíme kvásek. Mouku prosejeme přes síto, přidáme k ní měkké máslo pokrájené na kousky, cukr, sůl a nastrouhanou citronovou kůru.

K tomu přidáme vykynutý kvásek, žloutky a postupně při zpracovávání těsta přidáváme mléko. Těsto necháme v teple půl hodiny kynout.

Mezitím si rozinky namočíme do rumu a mandle nakrájíme.

Po půl hodině přidáme do těsta, které znova zpracujeme rozinky a mandle a necháme ho opět půl hodiny kynout.

Vykynuté těsto rozdělíme na osm dílů nebo šest stejných dílů, ze kterých upleteme vánočku, kterou dáme na plech vyložený pečícím papírem. Vánočku můžeme přichytit špejlemi. Vánočku potřeme vajíčkem a posypeme mandlemi a rozinkami.

Pečeme při teplotě 180 - 200°C asi hodinu. Během pečení potřeme vánočku ještě jednou vajíčkem. Tento recept na vánočku je velice jednoduchý.

13.9.2014 (10:18 X

Vosí hnízda

Ingredience:

160 g mletých piškotů

80 g másla

160 g moučkového cukru

50 g mletých ořechů

10 g kakaa

20 ml mléka

10 ml rumu

krém: 150 g moučkového cukru, 150 g másla, 1 žloutek, 20 ml rumu

balíček piškotů

cukr nebo mouka na vysypání formiček

Postup:

Smícháme rozemleté piškoty s oříšky, pak přidáme ostatní přísady a uděláme tuhé těsto.

Připravíme si krém z daných surovin.

Malou kuličku těsta vtlačíme do cukrem nebo moukou vysypané formičky na vosí hnízda, vařečkou uděláme otvor, který plníme krémem. Přitiskneme piškot a vosí hnízdo vyklopíme.

Můžeme je polít (potřít) čokoládovou polevou a pak třeba i obalit v kokosu.

Vosí hnízda jsou známá také jako vosí úly nebo včelí úly.

Cukroví schováme do chladna a necháme jej uležet

13.9.2014 (10:17)  X

Rumové kuličky

Ingredience:

400 g piškotů (dětských)

120 g másla

200 g moučkového cukru

100 g ořechů

50 g kakaa

80 ml rumu

trošku šťávy

kokos na obalení

Postup:

Piškoty rozdrtíme nebo umeleme. Polijeme je rumem a dvěma lžicemi libovolné šťávy.

Mezitím utřeme cukr s máslem a kakaem. K tomu pak přidáme mleté ořechy.

Těsto smícháme s piškoty a necháme chvíli odstát. Tvoříme kuličky, které obalíme například v kokosu a uchováváme je v chladu.

Recept na rumové kuličky je jednoduchý a velmi dobrý.

13.9.2014 (10:17)  X

Rafaelo

Ingredience:

1 salko

1 balení kokosu (200 g)

100 g mandlí

kokos na obalení

Postup:

Strouhaný kokos smícháme se salkem a necháme směs odpočinout přes noc v lednici. Další den spaříme mandle, které pak oloupeme. Tvoříme kuličky, dovnitř dáme jednu mandli a obalíme v kokosu. Rafaelo necháme ztuhnout.

Domácí rafaelo je moc dobré, proto klidně udělejte dvojitou dávku.

Poznámka: Salko se nevaří.

Domácí rafaelo kuličky

Ingredience:

250 g moučkového cukru

250 g másla

100 ml vody

1 vanilkový cukr

120 g mletého kokosu

250 g sušeného mléka

oloupané mandle

mletý kokos na obalení

Postup:

Cukr, vanilkový cukr, máslo a vodu necháme ve vodní lázni rozpustit. Směs necháme vychladnout, pak k ní přidáme sušené mléko a kokos, směs pořádně promícháme. Nakonec dáme do lednice na tři hodiny ztuhnout.

Tvoříme rafaela - uděláme kuličky, do kterých dáme mandle a obalíme v kokosu. Nakonec dáme rafaelo ztuhnout. Tento další jednoduchý recept na rafaelo kuličky je moc dobrý.

13.9.2014 (10:16)  X

Medvědí pracny

Ingredience:

240 g hladké mouky

190 g másla

120 g moučkového cukru

špetka mleté skořice

špetka mletého hřebíčku

citrónová kůra

90 g mletých ořechů

moučkový cukr smíchaný s vanilinovým cukrem na obalení

Postup:

Cukr a mouku prosejeme a smícháme. K tomu přidáme mleté ořechy, mletou skořici, mletý hřebíček, citronovou kůru a na kousky nakrájené máslo. Vypracujeme těsto, které dáme zabalené do fólie do lednice odpočinout.

Těstem plníme formičky a dáme je na plech. Plníme je asi jen z poloviny, protože během pečení zvětší svůj objem. Pečeme při teplotě 180°C asi deset minut.

Z teplých formiček vyklepneme upečené cukroví, které obalíme v moučkovém cukru.

13.9.2014 (10:15) tX

Perníčky

Ingredience

500 g hladké mouky

80 g másla

200 g moučkového cukru

170 g medu

kávová lžička perníkového koření

2 vejce

lžička jedlé sody

vejce na potření

Poleva na zdobení: 1 bílek, 150 g cukru moučky, pár kapek citrónové šťávy

Postup:

Smícháme mouku s cukrem, perníkovým kořením a sodou, měkkým máslem, medem a vejci. Dobře propracujeme těsto, které zabalíme do potravinářské fólie a dáme do lednice na noc odpočinout. Část těsta můžeme obarvit kakaem.

Na druhý den ho vyválíme. Vykrajujeme různé tvary, které pečeme v předehřáté troubě na 150°C dozlatova. Upečené horké perníčky potřeme lehce vodou nebo rozšlehaným vajíčkem.

Studené vánoční perníčky ozdobíme polevou na zdobení podle naší fantazie.

Bílkovou polevu připravíme tak: bílek utřeme s nejlépe dvakrát prosátým cukrem, který k němu postupně přidáváme a s citronovou šťávou. Poleva by neměla být ani příliš hustá, ani příliš řídká.

13.9.2014 (10:14)  X

Vanilkové rohlíčky

Ingredience:

180 g hladké mouky

60 g mletých vlašských ořechů nebo mandlí

60 g cukru moučky

140 g másla nebo Hery

1 žloutek

100 g cukru moučky na obalení

2 vanilkové cukry

Postup:

Máslo necháme dvě hodiny při pokojové teplotě, pak jej nakrájíme na malé kousky, promícháme s cukrem a žloutkem, k tomu přidáme mleté ořechy, půl balíčku vanilkového cukru a mouku. Vypracujeme hladké těsto, které zabalíme do potravinářské fólie a dáme odpočinout na dvě hodiny do lednice.

Z těsta tvarujeme rohlíčky, které dáme na vymaštěný plech nebo na plech s pečícím papírem a pečeme v troubě vyhřáté na 180° C dorůžova. Ještě teplé rohlíčky obalujeme v cukru smíchaným s vanilkovým cukrem. Tento recept na vanilkové rohlíčky je doopravdy jednoduchý. Nechte vanilkové rohlíčky vychladnout a uležet ve studené místnosti nejméně dva týdny.

13.9.2014 (10:13) 

Ingredience:

400 g hladké mouky

250 g másla

150 g cukru moučky

1 vejce

2 žloutky

vanilinový cukr

citronová kůra

marmeláda (zavařenina)

Postup:

Smícháme přesetou mouku s cukrem, vanilkovým cukrem, citronovou kůrou, měkkým máslem a vajíčky. Zpracujeme ve vláčné těsto, které necháme několik hodin odpočinout v lednici, nejlépe ho zabalíme do potravinářské fólie.

Těsto pak vyválíme a vykrajujeme z něj různé tvary.

Pečeme několik minut ve vyhřáté troubě na 180°C.

Až bude linecké cukroví studené, tak ho pojíme, slepujeme marmeládou. Linecké cukroví můžeme pocukrovat nebo ozdobit čokoládou.

13.9.2014 (10:02) # X

KŘESŤANSKÉ SLAVENÍ VÁNOC

Křesťané berou celé svátky, jako 2. nejdůležitější svátek, hned po Velikonocích a Vánoce slaví pro Ježíše Krista a tato tradice se přebrala po celé ČR, z důvodu většinového náboženského vyznání Čechů. I například zvyk servírování kapra je nejspíš odvozen z Ježíšových učedníků, kteří byli rybáři. Celé Vánoce se berou u křesťanů po celém světě, jako počátek Ježíšova putování a rozšiřování evangelia, ale k celému vánočnímu času patří i advent a vánoční svátky.

Přípravu na samotné Vánoce představuje advent, období čtyř týdnů před Vánoci. První adventní neděle označuje počátek křesťanského roku. Čtyři adventní neděle bývají někdy označovány postupně jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem tato označení nemají s křesťanskou tradicí nic společného, mají čistě komerční význam, spojený s předvánočními nákupy dárků.

V průběhu adventu mají svátek někteří důležití svatí, např. sv. Ondřej, sv. Barbora, sv. Mikuláš a sv. Lucie.

Šťedrý večer ještě nepatří do křesťanských Vánoc. Končí jím Advent a také postní období. Štědrovečerní večeře má proto slavnostní ráz, ačkoli je ještě složena z postních jídel. Následující půlnoční mše je pak v podstatě pozůstatkem noční vigilie, která původně předcházela všem významným křesťanským svátkům.

Samotné vánoční svátky začínají dnem narození Páně 25.prosince, (Boží hod vánoční, v občanském kalendáři označený jako „1. svátek vánoční“). 26.prosince se slaví svátek sv. Štěpána prvomučedníka, občanský „2. svátek vánoční“.

6. ledna se slaví slavnost Zjevení Páně (též svátek Tří králů) – podle tradice se toho dne přišli poklonit právě narozenému Ježíšovi do Betléma mudrci od východu a přinesli mu dary. Tradice později udělala z mudrců krále a stanovila jejich počet na tři. Neděli následující po slavnosti Zjevení Páně se slaví Křest Páně, kdy vánoční období v rámci církevního roku končí.

Ne všichni křesťané však Vánoce slaví – například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli možnému pohanskému původu zakázány; podobně některé novodobé skupiny vycházející z křesťanství Vánoce neslaví ani dnes, například Svědci Jehovovi. Přímo z Bible totiž nelze slavení Vánoc obhájit. Křesťanská církevní tradice jejich slavení nicméně vykládá jako oslavu vtělení (inkarnace) Boha a jeho sestoupení mezi lid, čímž na sebe Bůh přebírá úděl člověka (nemá tedy jít o žádnou oslavu „Ježíšových narozenin“, jak bývá někdy mylně vykládáno).

Vánoce v Česku

Vánoce jsou považovány za nejdůležitější svátek i pro nekřesťany, kteří ho spojují se zakončením roku a s trávením času s v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25.a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem.

S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. U nás je zřejmě nejrozšířenějším zvykem vztyčení vánočního stromu či stromku, který se zdobí vánočními ozdobami, a pod který se v rodinách kladou dárky. Počátkem 19. století se součástí dekorace stalo i osvětlení a vánoční stromek se z Německa šíří dál. V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem a během její konzumace se dodržovaly jisté zvyklosti: mohlo se tak připravit o talíř více pro nečekanou návštěvu, případně položit pod talíř minci či šupinu. Od štědrovečerní tabule se obvykle směla vzdalovat pouze hospodyně. Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky, které dětem v českých zemích přináší Ježíšek. Štědrý den tradičně vrcholí půlnoční mší, na které se zpívají koledy a začíná samotná církevní oslava narození Krista.

Se štědrým večerem se pojí i řada lidových zvyků: lití olova, pouštění ořechových lodiček, házení střevícem či třesení bezem.

Vánoční cukroví

Vánoční cukroví a jeho pečení je jedna z obecně rozšířených vánočních tradic, která je ve velké části českých domácností dodržována. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typická vůně je vanilky, koření skořice.

Betlémské světlo

Jednou z novodobých vánočních tradic je betlémské světlo, které rozvážejí skauti. Světlo se každoročně zapaluje v Betlémě, a posléze putuje napříč Evropou. Do Česka betlémské světlo putuje z Vídně, kde jej rakouští skauti předávají o neděli Gaudete delegacím z celé Evropy; pro české země jej přebírají brněnští skauti, kteří jej v sobotu rozvážejí před 4. nedělí adventní, takže je pak k dispozici v kostelech, na náměstích, vánočních trzích, knihovnách apod.

1X

Křesťanské Vánoce

Slavení křesťanských Vánoc se pojí se dnem Ježíšova narození, jímž je 25. prosinec. Tyto svátky se objevily v křesťanském světě až ve 4. století, přičemž podnět ke slavení Kristova narození přichází z nekřesťanského prostředí. Jejich počátky a spojitost s 25. prosincem sahají do antického Říma, kde na tento den připadala slavnost „neporaženého boha slunce“ (sol invictus). Ta byla pokřesťanštěna s poukazem na narození Krista – pravého slunce. Tím však není zpochybněn historický základ vyprávění o Ježíšově narození, jak jej nacházíme v evangeliích podle Lukáše a Matouše. Ostatní evangelisté nepopisují okolnosti Ježíšova narození. Marek své evangelium začíná vystoupením Ježíše z Nazareta a jeho veřejným životem. Evangelista Jan nechce dosvědčovat věroučnou pravdu vtělení Božího Syna historickými zprávami, nýbrž teologickou úvahou, tzv. prologem.

Ačkoliv je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození nemůžeme zjistit. Když se podíváme do historie, budeme zkoumat staré dokumenty a zalistujeme v Depositio episcoporum (kalendářní seznam úmrtí římských biskupů) a v Depositio martyrum (seznam úmrtí mučedníků) pocházejících od Dionísia Filocala z roku 354, tak zjistíme, že Vánoce se slavily v Římě již v roce 339. Jejich zavedení se vysvětluje jako reakce křesťanů na pohanský státní svátek Natale Solis invicti – narozeniny nepřemožitelného boha Slunce. Zavedl jej císař Aurelián roku 274 ke cti syrského boha slunce z Emesy v naději, že mu pomůže upevnit jeho obrovskou říši. Jako obranu proti tomuto svátku začala římská církev slavit slavnost narození Krista jako „Slunce spravedlnosti“ („A vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích“ Mal 3,20) a jako „Světla světa“ („Ježíš k nim opět promluvil a řekl: Já jsem světlo světa; kdo mě následuje nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“ Jan 8,12).

Stanovení data Kristova narození je otázkou teoretickou a již ve III. století máme první pokusy v určení tohoto dne, který evangelia neuvádí. Přitom se vycházelo ze symboliky Krista – Slunce. Tehdejší dějepisci obrátili pozornost k rovnodennostem a slunovratům. Domnívali se, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu a následně Kristus o zimním. Toto určení vychází z Lukášovy zprávy: „Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, …jméno té panny bylo Maria“ (Lk 1,26-27). Podle tohoto údaje byl Jan Křtitel o půl roku starší než Kristus. I když se nám dnes tyto pokusy o stanovení data Kristova narození mohou jevit pochybnými, přesto rozhodujícím podnětem bylo „pokřesťanštění“ pohanské praxe, kterému bylo třeba dát teologický základ.

Slavení Vánoc se v církvi ujalo ve 4. století a následně se rozšířilo po Evropě a na východ. Důvodem k tomu byl i boj s bludným učením arianismu, které popíralo Kristovo božství. Tudíž se narození Bohočlověka i jeho liturgická oslava stala článkem vyznání víry z Niceje roku 325, kde byl arianismus odsouzen.

Na východě 6. ledna slavený svátek Zjevení Páně ovlivnil i způsob slavení Kristova narození. Původně se přitom jednalo o pohanský svátek zavedený v Alexandrii: „Narození božského eonu“. Tento den křesťané slavili Kristovo narození, zjevení mudrcům z Východu, Kristův křest a jeho první znamení na svatbě v Káni. Následně se vydělilo tajemství narození a začalo se slavit o Vánocích samostatně. Po řadu století byla slavnost Zjevení Páně tématicky překryta úctou ke svatým třem králům – mudrcům z Východu; počet tří byl odvozen od tří královských darů, které přinesli mágové Ježíšovi: „Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu“ (Mt 2,10-11).

Podíváme-li se blíže na biblické zprávy o Ježíšově narození, tak pro oba evangelisty, kteří se o tom zmiňují, totiž Matouše a Lukáše, hraje důležitou roli zpráva o narození z panny. Tím je dosvědčeno, že v Kristu začala spása a vyplnilo se starozákonní proroctví. „To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: ,Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená ,Bůh s námi‘“ (Mt 1, 22-23). U Lukáše je narození Ježíše popisováno stejnými obrazy jako narození Jana Křtitele, obě dvě zprávy stojí vedle sebe, neboť Jan je předchůdcem Mesiáše a připravuje mu cestu. Tak říká Janova matka Alžběta Marii: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přichází ke mně?“ (Lk 1,42-43).

Maria je při setkání s andělem nazvána „plná milosti“, je vyznamenána Boží přízní a náklonností. Mariin údiv je pochopitelný a andělův pozdrav je vysvětlen citátem z Izaiáše: „Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka (panna) počne a porodí syna a dá mu jméno Emmanuel, to je ,S námi Bůh‘“(Iz 7,14). Lukáš tento text volně opakuje: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida“ (Lk 1,30-32). Ve světle těchto textů chápeme důvod, proč Maria nalezla milost u Boha, tedy proč je obdařena milostí pro své vyvolení za lidskou matku Mesiáše poslaného od Boha. Její syn bude „Syn nejvyššího“ a zasedne na Davidův trůn podle Nátanova proroctví (2 Soud 7,8-16) jako mesiánský vládce nad Izraelem a ostatními národy. Tento Mesiáš, i když se zrodí z pozemské matky, má nebeský původ: „Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil“ (Žl 2,7). Narození Mesiáše ve světě a jeho vstup do dějin se naplňuje v Kristově narození, avšak pokračuje dále v jeho vzkříšení a vyvýšení.

Příslib narození spasitele se opírá o příběh o Abrahámovi, jak jej uvádí Gn 18,1-16. U Lukáše je jistou formou vyznání víry. Tento příslib nelze odvodit z pohanských představ o božském zplození králů, hrdinů a polobohů. Přesto však i zde můžeme nalézt jisté podobnosti. Víra v panenské početí Mesiáše nebyla pozdnímu židovstvu cizí, avšak křesťanství v tomto pojetí jde mnohem dále: ztotožňuje narozeného Ježíše s Mesiášem a On se stává rozhodující postavou dějin světa vedených Bohem. Jan jednoznačně říká: „Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3,6) a Matouš tuto pravdu rozvíjí: „Narození Ježíšovo se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubená Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého“ (Mt 1,18). Tyto evangelní zprávy odpovídají vývoji víry rané církve a promítají se i do vyprávění takzvaných vánočních příběhů.

Narození Krista, jak jej popisuje evangelista Lukáš, můžeme rozčlenit do tří oddílů. V první části je popisováno narození Ježíše v Betlémě bez jakéhokoliv náznaku něčeho zázračného. Další oddíl představuje scénu andělského zvěstování pastýřům pod širým nebem a třetí vypráví o tom, jak pastýři ve chlévě nalezli nemluvně. Pro ně bylo rozpoznávacím znakem dítě v jeslích: „Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí“ (Lk 2,12). Toto ubohé dítě je naprostým protikladem tehdejšího židovského očekávání politického a vojenského Mesiáše z rodu Davidova. Bůh zachraňuje svět skrze to, co je chudé a slabé. Toto vánoční zjevení není určeno znalcům Zákona a náboženským horlivcům, ale pastýřům, prostým věřícím, pokorným, opuštěným a chudým. Motiv pastýřů nám dokresluje Davidovské poslání Mesiáše být pastýřem Izraele.

Konkrétní historické okolnosti, sčítání obyvatelstva v Palestině za Quirinia sídlícího v Sýrii se nedají plně prokázat. Lukášovi šlo o zařazení Ježíšova narození do rámce dějin světové říše a do určitého období; současně chce takto zdůvodnit, proč Maria a Josef přichází do Betléma, Davidova města. Mesiáš má vstoupit do dějin tam, kde začíná davidovská linie, čímž je zdůrazněn kontrast mezi lidským vládcem světa císařem Augustem a pravým králem světa – mesiášským dítětem Ježíšem. Je zajímavé, že obrat „když tam byli“ (Lk 2,6) může poukazovat na delší pobyt v Betlémě před narozením. Samotné Ježíšovo narození je líčeno střízlivě se zdůrazněním jeho prvorozenství. To se připomíná kvůli přednostnímu postavení prvního syna v manželství, nikoli s ohledem na možné Ježíšovy sourozence. Je ovšem možné, že je to i poukaz na jediného syna: „Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným“ (Zach 12,10). Jako Hospodin nazývá svůj vyvolený lid svým prvorozeným (Ex 4,22), tak je Kristus označován jako prvorozený z mnoha bratří (Řím 8,29) a prvorozený všeho stvoření (Kol 1,15). Tak se rozvíjí smysl označení, které se objevuje již ve zprávě o narození Krista.

Zvěst o narození se chápe jako „veliká radost pro všechen lid“: konečný zachránce Izraele, dlouho očekávaný Mesiáš, se dnes narodil. Tato zpráva je veřejná, je to poselství o spáse pro všechen lid. A přece se tato událost ještě skrývá za nepatrným znamením dítěte, zabaleného do plenek. Pastýři, kteří zastupují všechny ty, jimž je toto poselství určeno, se vydávají objevit toto znamení. Příchozí pastýři stvrzují andělova slova při zvěstování: narozený Ježíš je Mesiáš. Marii v tomto příběhu můžeme vnímat i jako obraz církve, která uchovává evangelium a stále znovu o něm přemýšlí, o tom, čeho byla svědkem. Návrat do všedního života je nutný, ale zůstává zkušenost Boží moci a božího působení v životě.

Křesťanské Vánoce poukazují na to, že Bůh k nám přišel; přišel tak, že vrátit se domů do své vlastní ohromující velebné slávy může již jen společně se světem a s Všechno se již narozením dítěte přeměnilo. Všechno se již prodírá z vlastního středu skutečnosti, kterým je vtělené Slovo, s neoblomností lásky před Boží tvář, aniž by tam svět musel zcela shořet planoucím ohněm svatosti a spravedlnosti. Všechen čas již objímá věčnost, která se sama stala časem. Všechny slzy již uvnitř vyschly, protože Bůh sám se zúčastnil pláče a setřel je se svých vlastních očí. Veškerá naděje je vlastně již vlastnictvím, neboť Bůh je již zajat světem. Noc světa se již rozjasnila. Náš svéhlavý vzdor a slabost našeho srdce nechtějí, aby byl Bůh větším než je naše srdce, a proto ho nechtějí mít tak malého jako je malé dítě, které se narodí a leží v jeslích. Naše srdce nechce připustit, že půlnoc již minula a den bez večera proniká noc. Veškerá hořkost je pouhé připomenutí, že ještě není zřejmé, že nastoupila vánoční noc na celém světě a že veškerá blaženost na tomto světě je jen tajemné potvrzení, které si samo většinou nerozumí: že již nastaly Vánoce.

Křesťanské Vánoce překračují romantickou scenérii konce kalendářního roku a dle slov sv. Řehoře Naziánského se pojí s Velikonocemi: „Tím, že se s Kristem narodíme, budeme s ním ukřižováni, pohřbeni a vstaneme s ním z mrtvých. Tento krásný zvrat máme prožít my sami. Proto neslavme tento svátek po světsku, ale božsky. Jak tedy? Nekrášleme dveře věnci, nezdobme ulice, nepřipravujme pastvu očím, nelahoďme sluchu zvukem flétny a nenaplňujme vzduch vůněmi. Neoslavujme hodováním a pitkami, nepředstihujme se v nestřídmosti. Podle mne je nestřídmostí to, čeho je příliš a nad potřebu v době, kdy jiní hladoví a strádají přesto, že byli stvořeni z téže hlíny a z prvků jako ty. Tohle všechno přenecháme pohanům, pohanským svátkům a slavnostem. My však máme uctívat „Slovo“ a radovat se z něho. Radujme se „Slovem“, Božím zákonem a vyprávěními, která se vztahují k dnešnímu svátku, aby naše radost byla tomuto svátku přiměřená a nebyla cizí Tomu, který nás povolal“ (Úryvek z kázání Řehoře Naziánského na Narození Páně).

Křesťanské Vánoce poukazují na tajemnou a nevypověditelnou skutečnost života. To němé a ohromné, co nás obklopuje současně jako vzdálené a přece jako přemáhající blízké, je třeba chápat jako ochraňující blízkost a něžnou lásku, která je ochotna se všem vydat. Máme-li odvahu chápat sami sebe tak, jak je to možné jen v milosti a víře, pak jsme zakusili vánoční milost ve víře. Je to velmi jednoduché, ale je to pokoj, který je přislíben lidem dobré vůle, v nichž má Bůh zalíbení. Vánoční zvyky mají mnohdy původ pohanský a pro pochopení křesťanského obsahu Vánoc nemají vcelku význam. Smyl Vánoc je vyjádřen nejen v evangeliích, ale i v Z liturgických textů vánočních je patrné, že to jsou svátky našeho vykoupení, i když v popředí stojí tajemství vtělení – početí a zrození. Liturgie se nepřetržitě dovolává velikonočního tajemství. Tajemství vtělení je spjato s Marií, a proto je její jméno uváděno i ve svátečních vsuvkách eucharistických modliteb. Např. v První eucharistické modlitbě: „V tomto společenství slavíme posvátný den, kdy neporušené panenství Mariino dalo tomuto světu Spasitele; a také uctíváme ji, slavnou Matku a Pannu, rodičku Boha a našeho Pána Ježíše Krista …“