POSLEDNÍ VEČEŘE PÁNĚ :
Dar Ducha svatého: svatodušní svátky
Deset dní po Ježíšově nanebevstoupení nastaly letnice, jeden z největších svátků roku, kdy Hebrejci přicházeli do Jeruzaléma ze všech zemí, do nichž se odstěhovali. Město bylo plné cizinců: byli to všechno Židé, ale zdálo se, že to jsou cizinci, protože se oblékali podle způsobu národů, s nimiž žili a jejichž jazyky mluvili.
Apoštolové se shromáždili v domě, kde žili, spolu s Marií, Ježíšovou matkou, a se skupinou učedníků. Náhle sestoupil přislíbený Duch svatý: dům se zachvěl jakoby hukotem prudkého vichru a zjevily se jakoby ohnivé jazyky a spočinuly na hlavě každého z nich.
Zázrak! Zatímco ještě ne dlouho předtím apoštolové byli naplněni strachem a skrývali se, nyní se cítil silní, odvážní a plní radosti Okamžitě vyšli ven a zástupu, který byl zvědavý, co znamenal ten vichr a hluk, začali zvěstovat o Ježíšovi a zvali všechny, aby se stali jeho následovníky.
Zázrak nad zázraky: posluchači, pocházející z různých zemí, mluvili různými jazyky, a přesto každý z nich slyšel apoštoly mluvit svou řečí! Také proto věnovali pozornost tomu, co jim říkali.
Především Petr mluvil, a to tak přesvědčivě, že když skončil, mnozí se ho zeptali: "Co tedy máme dělat?"
Petr odpověděl: "Kajte se za své hříchy, každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista a také vy tak spolu se křtem dostanete dar Ducha svatého."
Mnozí z nich ho poslechli. Toho dne se dalo pokřtít na tři tisíce lidí: stali se tak součástí Církve, rodiny Ježíšových učedníků, křesťanů.
Církev se začala rozšiřovat. Všichni obdivovali křesťany, protože se chovali dobře a milovali jeden druhého: kdo měl nějaký majetek, dával ho apoštolům, kteří ho rozdělovali podle toho, jak kdo potřeboval. Scházeli se, aby se společně modlili, a jednou v týdnu, první den po sobotě, si připomínali Ježíšovo zmrtvýchvstání. Proto tento den nazvali "dnem Páně".
VELIKONOCE
Ježíš vstal z mrtvých! Ježíš se zjevil!
Ježíš zemřel a byl pohřben den před sobotou, o níž Židé oslavovali Velikonoce. V den, který následoval po sobotě, Marie z Magdaly, žena, která patřila ke skupině Ježíšových přátel, zamířila ke hrobu a uviděla, že kámen je odvalený. Vešla: Ježíšovo tělo tam nebylo!
Když se Marie z Magdaly vzpamatovala z překvapení, spěchala za Petrem a Janem a řekla: "Odnesli Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili!"
Oba apoštolové se běželi přesvědčit: bylo to opravdu tak. A tu si vzpomněli na slova, kterými Ježíš předpověděl: "Třetího dne vstanu z mrtvých."
Petr a Jan se vrátili domů. Marie z Magdaly však zůstala blízko hrobu a plakala. Náhle uslyšela hlas, který se jí tázal: "Proč pláčeš?" Marie z Magdaly si myslela, že to je hlídač tohoto místa, a mezi slzami mu řekla: "Jestli jsi to tělo vzal ty, řekni mi, kam jsi je odnesl, a já půjdu pro ně!"
Ale ten, kdo k ní mluvil, ji oslovil: "Marie!"
A tu se Marie obrátila, spatřila ho a poznala: byl to Ježíš.
Ježíš byl tedy živý: opravdu vstal z mrtvých! Žena byla dojetím bez sebe a byla ještě šťastnější, když jí Ježíš řekl: "Jdi povědět, že jsi mě viděla, a také to, že vstoupím k Otci svému a Otci vašemu, k Bohu svému a Bohu vašemu."
Marie šla a řekla to jeho učedníkům. Večer toho dne, zatímco se apoštolové shromáždili u zavřených dveří ze strachu, že budou uvězněni, spatřili mezi sebou náhle Ježíše. Ukázal jim rány, které utrpěl při ukřižování, aby si byli jisti, že je to opravdu on. Potom řekl: "Jako Otec poslal mne, tak já posílám vás mezi veškerý lid. Komu odpustíte hříchy, tomu bude odpuštěno i na nebesích; a komu je neodpustíte, tomu zůstanou neodpuštěny."
Toho prvního dne po sobotě se vzkříšený Ježíš také ukázal dvěma učedníkům, kteří kráčeli do vesnice zvané Emaus. Nepoznali ho a on jim vyložil všechno, co zvěstovali proroci. Vysvětlil, že Mesiáš neměl přijít proto, aby obnovil království Izraele, ale aby dal všem lidem možnost vstoupit do království Božího.
Když dorazili do vesnice, pozvali ho ti dva učedníci, aby s nimi povečeřel. U stolu Ježíš vzal chléb a lámal ho jako při poslední večeři. A tehdy ho poznali, ale v tom okamžiku zmizel jejich zrakům.
VELIKONOCE
Ježíšova poslední večeře - v co věří křesťané
Poslední Ježíšovo jídlo s učedníky bylo velmi zvláštní. Ježíš z něho chtěl udělat symbolické shrnutí svého života a otevřít tak dveře budoucnosti. Toto jídlo - večeře, se latinsky nazývá "cena, hostina", nebo také eucharistie (= poděkování adresované Bohu). Při této večeři Ježíš vyzval své učedníky, aby dělali to, co dělal on - to je "mše". Chtěl, aby oslava byla podobná tradičnímu židovskému svátku vysvobození (= velikonoce). Slíbil, že bude pokaždé přítomen této hostině křesťanů, i když nebude možné jej vidět. Na znamení své přítomnosti Ježíš vzal a požehnal chléb a víno a řekl, že toto je on sám, jeho tělo a krev, které dává pro osvobození a radost lidí. Dar jeho těla a jeho krve dává život, osvobozuje a uvádí v radost, neboť tímto způsobem jsou křesťané sjednoceni s Ježíšem tak hluboce, že sdílejí i jeho Ducha a skrze něho jsou sjednoceni i navzájem mezi sebou. Ježíš, kterého potkáváme ve všedním životě je tentýž jako ten, s nímž se setkáváme v eucharistii. Tím, že se s ním v eucharistii sjednocujeme, více chápeme jeho přítomnost v životě.
15.3.2013 (11:48) X
VELIKONOCEZeleným čtvrtkem začíná tzv. velikonoční triduum (třídení). Na Zelený čtvrtek se konají dvoje obřady: dopoledne v katedrálách, večer pak v jednotlivých kostelích (farnostech).
Dopoledne na Zelený čtvrtek se v katedrálách setkávají kněží se svými biskupy a obnovují své kněžské sliby. Zároveň se světí posvátné oleje, které se používají po celý rok při udílení svátostí..
Večerní obřad vyjadřuje dvě hlavní události: 1. Ježíšovu večeři na rozloučenou, při níž myje apoštolům nohy a ustanovuje tajemství eucharistie. Zároveň je zrazen od Jidáše 2. Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě a jeho zajetí...
Název Zelený čtvrtek vznikl přesmyčkou původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Zelený čtvrtek tedy není zelený...
VELIKONOCE
Velikonoční Velký pátek je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua. Na Velký pátek se připomíná smrt Ježíše Krista na kříži. Je to výhradní den v roce, kdy středem církevní liturgie a jejím vrcholným momentem není eucharistie, ale kříž.
VELIKONOCE
O velikonoční noci (ze soboty na neděli)
se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně.
Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům, které naznačovaly přítomnost Boží a sílu Boží. Oheň symbolizuje zároveň Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladu a temnoty. Pro člověka je oheň nezbytnou podmínkou pozemského života: dává teplo, dává světlo, přináší potěšení i radost. Zároveň je i pradávným symbolem smrti a očisty. Toto všechno se střetává ve velikonoční symbolice paradoxů: život i smrt, láska i očištění. A právě ohněm začínají velikonoční obřady.
Oheň před kostelem
Velikonoční obřad se skládá z několika částí. Úvodní částí obřadu je „Slavnost světla“, která vyjadřuje křesťanskou víru, že Ježíš Kristus je světlem pro tento svět. Obřad „veliké noci = velikonoc“ začíná zpravidla po západu slunce (někdy v pozdních nočních hodinách, nebo dokonce v neděli v brzkých ranních hodinách před rozbřeskem). V kostele se zhasnou všechna světla a věřící se shromáždí před kostelem, kde je zapálen velikonoční oheň. Kněz s asistencí vycházejí z kostela v bílých rouchách a s velikonoční svící tzv. „paškálem“.
Po pozdravení přítomných kněz oheň požehná a modlí se,
aby v nás Bůh dal rozhořet touze po nepomíjejícím světle.
Zapálení velikonoční svíce – „paškálu“
Po požehnání ohně následuje požehnání velikonoční svíce – „paškálu“, na kterém je m.j. uveden aktuální letopočet. Kněz pak velikonoční svíci rozsvítí od hořícího ohně se slovy: „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění“. Svíci pozdvihne a zpívá: „Světlo Kristovo“ („Lumen Christi“) a všichni odpovídají: „Sláva tobě Pane“ („Deo gratias“). Hořící svíce symbolizuje Ježíš Krista
Rozžatá svíce se v čele průvodu
vnáší do setmělého kostela
Za knězem (či diákonem), který nese hořící paškál, se následně vytvoří průvod věřících jdoucí do tmavého kostela. Průvod za hořící svící symbolizuje Kristova slova: „Já jsem světlo světa; kdo mne následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). U vchodu do tmavého kostela kněz podruhé pozdvihne paškál a zpívá „Světlo Kristovo“. Pak si všichni přítomní od paškálu a od sebe navzájem připalují své svíčky. Světlo se tak působivě šíří
mezi lidmi a osvěcuje setmělý prostor.
Každý z přítomných se tak stává příjemcem světla,
nositelem světla a tím, kdo světlo předává dále.
Potemnělý chrám může být i symbolem hrobu, či světa bez lásky,
do kterého se postupně šíří světlo a láska Vzkříšeného.
Exsultet
velikonoční chvalozpěv za svitu svící
Paškál se postaví vpředu v kostele na svícen a následuje slavnostní velikonoční chvalozpěv, nazývaný též podle svého počátečního latinského slova „Exsultet“; věřící při něm stojí a drží v rukou své hořící svíce. Hymnický chvalozpěv čerpá z texů od 4. století. Exsultet tedy dnešní věřící spojuje se zástupy křesťanů napříč mnoha staletími. Uvádí věřící do nitra Kristova velikonočního tajemství. Významným tématem tohoto prastarého hymnu jsou díky a chvalozpěv za světlo a událost veliké noci pro vykoupení.
„ /…/
Pohleď, to je ta noc, o které je psáno:
Noc jako den se rozjasní.
Zahání nenávist, vytváří jednotu srdcí
a pokořuje zlé moci. /…/
V této milostiplné noci,
přijmi tedy, Otče svatý, tento chvalozpěv
jako večerní oběť, kterou ti přináší přesvatá církev,
když rukama svých služebníků
slavně obětuje tuto svíci ze včelího vosku.
Již jsme slyšeli chvalozpěv na tuto svíci,
kterou ke cti Boží rozsvítil planoucí oheň.
Ačkoli se její plamen dělí a rozdává světlo,
přece ho neubývá.
Napájí se totiž tajícím voskem,
který pro tuto vzácnou svíci připravila pilná včela.
Ó vpravdě blahodárná noc,
která spojila zemi s nebem,
člověka s Bohem.
Prosíme tě tedy, Bože, ať tato svíce,
ke cti tvého jména posvěcená,
stále svítí neslábnoucím jasem,
aby rozehnala temnotu této noci.
Přijmi ji jako líbeznou vůni
a dej, aby zářila jako světla na nebi. /…/"
Křest mladých a dospělých
Po obřadu světla následují další části velikonočních obřadů: bohoslužba slova, kdy se předčítají biblické texty z dějin spásy, dále pak křestní obřad, při kterém každoročně přijímá křest mnoho mladých a dospělých lidí (v České republice se o velikonoční noci každoročně nechává pokřtít několik set mladých a dospělých lidí, malé děti se ale zpravidla křtí během celého roku). Velikonoční obřad nakonec vrcholí eucharistií.
Velikonoce jsou hlavním křesťanským svátkem
Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry, smrt není konec, ale nový začátek nového života. Proto se o Velikonocích zvěstuje, že život zvítězil nad smrtí, pravda nad lží, spravedlnost nad nespravedlností a láska nad nenávistí. Protože jsou Velikonoce hlavním křesťanským svátkem, jsou i obřady veliké noci jsou jedinečnou formou liturgie, která se každoročně slaví jen jednou.
Zeptali jsme se několika lidí, jak pohlížejí na Velikonoce
Proč jsou Velikonoce hlavním křesťanským svátkem?
Protože se během nich stalo to nejdůležitější pro celé lidstvo, získali jsme ztracený přístup k Bohu…
Proč se dospělí křtí právě o Velikonocích?
Protože velikonoční noc je „matkou všech nocí“. Právě tam si křesťané připomínají onen zásadní okamžik přechodu mezi smrtí a životem, právě proto v tuto noc také křtí katechumeny, tedy žadatele o křest. Křest je totiž vyjádřením přechodu mezi smrtí a životem.
Co je hlavním poselstvím Velikonoc (pro dnešního člověka) ?
Že Dobro (Bůh) zvítězí nakonec vždy nad zlem, i kdyby se to na chvíli (a třeba i dlouhou) jevilo naopak. Naděje, že konečné slovo ve světě, ale i v životě každého člověka bez rozdílu, může mít Bůh se svým odpuštěním a uzdravující mocí, se svou nekonečnou úctou a láskou ke každému jednotlivému člověku i s jeho celým životním příběhem. A že k tomu může každý svým dílem přispět.
15.3.2013 (11:40) X
VELIKONOCEStručná historie Velikonoc
Velikonoce jsou svým původem svátky jara.
Před cca 3500 lety dali kananejskému svátku jara zcela nový význam Židé svým svátkem Paschy: oslavou vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví.
Před dvěma tisíci lety pak Velikonoce dostaly současný význam Kristovou smrtí a zmrtvýchvstáním.
Smyslu (křesťanských) Velikonoc porozumíme na pozadí Velikonoc židovských.
Židovské Velikonoce (pesach)
Obsahem židovského svátku je oslava Boha - Zachránce (Spasitele). Židé si připomínají Boží záchranu z egyptského zotročení a slavné vyjití (exodus) z Egypta. Hospodin vysvobodil Izraelity celou řadou mocných zásahů. Na znamení Boží ochrany každá izraelská rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Izraelité takto byli uchráněni před zkázou, která kolem nich přešla bez povšimnutí. Odtud pochází židovský název velikonoc: "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití".
Křesťanské Velikonoce
Vyvedením Izraelitů z egyptského otroctví Boží záchranná iniciativa neskončila. Záchrana Izraelitů se stala předobrazem spásy člověka od všeho zotročení, ponížení, zla a smrti. Bůh totiž neopustil člověka, který se od něj odvrátil a upadl tak do područí zla a smrti.
Všechny starozákonní předobrazy a proroctví o spáse došly svého naplnění v Ježíši Kristu, jehož jméno v hebrejštině znamená: "Bůh zachraňuje, Bůh je spása". Ježíš sám zaujímá místo velikonoční oběti a stává se obětovaným beránkem bez vady. On, nevinný, bere na sebe hřích i jeho důsledky: utrpení, nemoci, bolest a smrt. Dává svou krev na ochranu (pasch) pro všechny.
Ve smrti ale nezůstal. Byl vzkříšen. Otevřel tak cestu novou a věčnou, cestu skrze smrt a vzkříšení k definitivnímu "exodu" - vyjití, "pesachu" - přejití z tohoto světa zotročení a smrti do světa Božího. Tato cesta je otevřena pro každého z nás...
Svátek Velikonoc je oslavou a zpřítomněním naší spásy.
Svátek Velikonoc je oslavou vzkříšeného Krista.
Ty a Ježíš: nepřemožitelná dvojice
Pán se rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou. (Svatý Augustin)
V životě nastávají nebezpečné situace, které by nás musely přivést ke vzpouře nebo uvrhnout v zoufalství, kdybychom stále znovu nezačínali s onou nadějí, která se naplno projeví při slavení velikonoční bohoslužby liturgie Veliké noci: Ježíš žije, vstal z mrtvých, Bůh ho vzkřísil. Potupná smrt na kříži nebyla posledním slovem. Velikonoce nám dávají dost světla, abychom putovali údolím stínů plni síly, důvěry a odvahy. (Johannes B. Brantschen)
Velikonoce znamenají
Velikonoce znamenají,
že láska a život jsou silnější než smrt,
že hrob není konečnou stanicí života,
že pouta, která brání našemu životu, se rozvazují,
že skrze vzkříšení můžeme objevit nový život,
že ve víře v Ježíšovo vzkříšení můžeme zakoušet vzkříšení i my sami na sobě
a že můžeme k životu probouzet i druhé.
Kristus byl vzkříšen jako první,
v něm všichni dojdou života.
(srov. 1 Kor 15,20-22)
VELIKONOCE
Období půstu
Popeleční středa
1. neděle postní - Černá
2. nedelě postní - Pražná
3. neděle postní - Kýchavá
4. neděle postní - Družebná
5. neděle postní - Smrtná
6. neděle postní - Květná
Svatý týden - Pašije
Škaredá středa
Zelený čtvrtek
Velký pátek
Bílá sobota
Velikonoční neděle
Velikonoční pondělí
Žádné komentáře:
Okomentovat